Role krajů

Je docela zajímavé si přečíst definici roli krajů v Koncepci městské a aktivní mobility, kterou připravilo MD (viz. níže). Právě na této roli byla původně postavena myšlenka Cyklovize2030. Asociace kraje sama přišla v roce 2022 s myšlenkou, aby každý kraj zřídil pozice krajských cyklokoordinátorů a definoval páteřních síť cyklotras, do které by následně stát investoval cca 2 miliardy korun. Ministerstvo dopravy tento postup ale v roce 2023 zamítlo a je jasné, že za současných a budoucích finančních podmínek nebude situace lepší, ba naopak ještě horší. Je nutné již nyní upozornit na aktuální dotační realitu, kdy evropské fondy pro tuto oblast infrastruktury budou pro město obtížně dostupné. Financování bude pravděpodobně závislé na vlastním rozpočtu města, případně na krajských a národních zdrojích (např. SFDI). O to důležitější je precizní stanovení priorit.

Role krajů

Ukazuje se, že některé obce, které leží na navrhované cyklistické síti, mají velký katastr a malý počet obyvatel. Při jejich relativně malém rozpočtu s nízkými příjmy (z rozpočtového určení daní) nejsou schopny na svém území vybudovat delší bezpečné úseky cyklistických komunikací. Z legislativy vyplývá, že zodpovědnost za místní komunikace má obec. Cyklostezky jsou zařazeny pod tuto kategorii, ač je nelze považovat za místní komunikace, protože mnohdy bývají vedeny mimo intravilán a slouží především externím cyklistům (občanům okolních obcí či rekreačním cyklistům) a nikoliv obyvatelům dané obce. Tyto obce proto nemají výstavbu nových cyklostezek „pro cizí“ ve svých prioritách a odkládají je na pozdější období. Z toho důvodu se na cyklistické síti objevují „prázdná místa“, ve kterých se nenachází žádná cyklistická infrastruktura, a cyklisté jsou nuceni užívat nebezpečné komunikace vyšších tříd, což rozvoji cyklistické dopravy významně brání.

Pokud se má budovat na území kraje smysluplná kontinuální síť cyklostezek a cyklotras bez zbytečných přerušení, které provedou cyklistu bezpečně přes dané území, tedy zcela mimo silnice I., II. a někde i III. třídy (ty s hustým provozem), není možné se vyhnout tomu, aby se začalo uvažovat a prosazovat financování takových úseků i z úrovně kraje.

Vzhledem k tomu, že obecní struktura je v ČR značně roztříštěná a v řadě regionů jsou velmi malé a ekonomicky slabé obce, je velmi obtížné zajistit příslušné projekty. Koordinační úlohy se v takovém případě často ujímá kraj, avšak nejedná se o systémové řešení. Nevýhodou malých obcí je nedostatečné odborné personální zajištění pro realizaci takovýchto projektů.

Z tohoto pohledu je nutné navrhnout sofistikovaný model budování liniových staveb pro cyklodopravu přímo krajem, a to především na území obcí, přes které vedou významné páteřní trasy a které si výstavbu těchto liniových staveb nemohou dovolit. Po vybudování jednotlivých úseků může kraj tyto stavby na základě dohody s obcí majetkově právně čistým způsobem předat dané obci, nebo si je případně ponechat ve svém majetku jako účelové komunikace. Finanční prostředky na výstavbu cyklistických komunikací může kraj získat např. ze SFDI – kraje se totiž nově staly vhodnými příjemci.